Zvládli byste bez zaváhání přečíst německé jazykolamy nebo si zahrát domino v němčině? A co si tak napsat své jméno v azbuce? Určitě se to dá zvládnout, pokud to má člověk nacvičené, ale když tuto situaci zažijete poprvé? Jaké to je, vyzkoušeli si na vlastní kůži žáci třídy 7. A.
Od začátku sedmičky se děti seznamují se základy němčiny či ruštiny a své poznatky, které získávají při těchto hodinách, si pak navzájem sdělují o přestávkách se svými spolužáky. Němčináři pak žasnou nad znaky z azbuky a ruštináři zase nevěřícně vrtí hlavou nad těmi neskutečně dlouhými slovy v němčině.
To vedlo nás, vyučující těchto jazyků, k uspořádání společné hodiny němčiny a ruštiny. Cílem bylo, aby si žáci navzájem připravili program, předvedli, co se v daném jazyce naučili a něco z toho předali i svým spolužákům.
A jak se to celé dětem líbilo?
Bylo to dobrý a vtipný. Líbila se mi prezentace o Německu a Rakousku. Hry byly taky skvělé.
Hodina rychle utekla. Bavilo mě to. Azbuka ale vypadala hrozně složitě.
Němčina mi připadá lehčí než ruština. Byl to dobrý nápad mít takto společnou hodinu. Viděla jsem, že se všichni zapojili a byla sranda.
Bylo to zajímavé, když jsem slyšela němčinu, tak mi přijde podobná angličtině. Všichni to měli pěkně nachystané.
Bylo to super, klidně bych si to zase zopakoval.
Mgr. Pavla Ambróšová
