Ve středu 20. října bylo v 5.A naší základní školy všechno jinak. Probíhala zde totiž Škola naruby – učili žáci a paní učitelka se proměnila v běžnou žákyni. Děti se rozdělily do trojic až čtveřic a každá skupinka měla na starosti jednu vyučovací hodinu. Během dne probíhal běžný rozvrh, a tak malí učitelé vyučovali český jazyk, matematiku i vlastivědu.
Někteří si připravili pracovní list či prezentaci na interaktivní tabuli, jiní soutěže,… Nikdo z malých kantorů přípravu na vyučování nepodcenil a po každé odučené hodině děti rozebíraly své pocity z učení. Všichni se shodli na tom, že to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá, že jim vadilo, když spolužáci rušili vykřikováním. Při ohlédnutí na tento projektový den se objevily i postřehy, jak je toto povolání náročné na hlas, že není snadné učit, když někdo nejeví zájem, a hlavně jak je těžké se věnovat každému dle jeho schopností a potřeb, když je jich ve třídě pětadvacet. Ale také se holky a kluci rozplývali nad tím, jak je bavilo připravovat si pro spolužáky úkoly, opravovat sešity a dávat jedničky. Všichni se shodli na tom, že kantořina je opravdu náročné povolání. Někdy totiž není vůbec špatné podívat se na svět z druhé strany, protože vidíme věci trošku jinak.
Akce se setkala s velice příznivým ohlasem ze strany žáků. Na naši “školu naruby” navážeme již za dva týdny, protože zájemců o roli učitele bylo tolik, že se během jednoho dne nestihli všichni vystřídat. Už nyní se těším na nápady, o které mne moji páťáci obohatí.
Barbora Winklerová
